mrtvé moře
v Česku

objednávky 732 205 669

Nejnovější poznatky o pšenici

whgmo

… z přednášky Sayera Ji o kritické roli pšeničných lektinů v nemocech, a jak může jídlo ovlivňovat naše geny. Dva hlavní závěry lze shrnout do dvou hlavních bodů:
jídlo může modulovat naši genovou expresi (vypínat a zapínat geny)
pšenice obsahuje celou škálu látek, které aktivují náš imunitní systém negativním způsobem (nejen gliadin).

Sayer Ji je vědec, spisovatel, učitel a spoluzakladatel GreenMedInfo.com, což je jeden z nejobsáhlejších a nejkvalitnějších zdrojů ohledně zdravého životního stylu/funkční medicíny (na základě vědeckých poznatků). Je auterem eseje Dark Side of Wheat, kde popisuje kritickou roli pšeničných lektinů v nemocech a roli nárůstu konzumace pšenice a její monokultivace v průřezu historií. Mimo jiné také na základě vědecké dokumentace popisuje více než 300 negativních účinků pšenice na lidské zdraví a odhaluje, že toto působení pšenice je adaptivní odpovědí našeho těla na biologicky nekompatibilní jídlo (vyvrací tedy fakt, že se jedná o nezdravou reakci na zdravé jídlo).

Ve své přednášce se nejdříve věnuje historii konzumace pšenice. Cereálie jíme teprve nějakých 10 tisíc let a podle genetiků se náš genom zatím nemohl přizpůsobit přijímání těchto plodin. Proto reagujeme stále na obranné látky z cereálií a rostlin – obilky v sobě mají spoustu obranných látek, stejně jako ořechy či luštěniny, které mají zabránit jejich zničení před možností klíčit. K odstranění těchto obranných látek pomáhá např. namáčení ořechů či dlouhé namáčení a vaření u luštěnin, ale obilniny obvykle nijak speciálně nepřipravujeme – všechny obranné látky zůstávají uvnitř a aktivují náš imunitní systém. Velká část lidí (20-30%) má HLA-DQ mutaci a tedy predispozici k určité formě nesnášenlivosti k lepku (klasickými vyšetřeními krve nezjistitelné).
Podle Sayera dnešní chléb obsahuje přes 23 tisíc proteinů. Pokud tedy odstraníme pouze lepek a budeme si myslet, že přijímáním deproteinovaného pšeničného škrobu jsme všechno vyřídili, hluboce se mýlíme. Člověk nikdy nereaguje pouze na lepek, tedy na jeden protein, ale i na jeho strukturní ekvivalenty, které se v chlebu mohou nadále nacházet. Často se tak vyvíjí mnohonásobná alergie na proteiny pšenice. Pšenice má 6x více genů než je genů v lidském genomu, nebude se tedy jednat o jednoduchou rostlinu, jak se domníváme. Pšenice svou dominantní roli potvrdila – velmi jednoduše si dokázala podmanit lidstvo, přičemž člověk si vybírá selektivně kmeny s největším obsahem lepku. Člověku však chybí nástroj, jak rozložit disulfidovou vazbu v proteinech, nenatrávené molekuly pak vstupují do krve, kde jsou imunitním systémem rozpoznány jako nepřítel. A jelikož jsou některé struktury v našem těle podobné těm nestráveným makromolekulám, tělo si vlastně začne napadat vlastní tkáně. Pšenice tomu ještě napomáhá tím, že zvyšuje propustnost střeva (tzv. leaky gut) a makromolekuly pak mají jednodušší prostup do krve. Může se tak vyvinout imunitní odpověď nejen proti proteinům pšenice, ale proti více potravinám. Lepkavé proteiny obsahují velké množství aminokyselin asparagové a glutamové. Kyselina asparagová může ve své volné formě poškozovat neurony, glutamová kyseliny tvoří základ glutamátu sodného (který je mimochodem schopný blokovat DAO enzym).

Pšenice může podle Sayera dokonce  působit jako droga na mozek. Pšenice je návyková – nachází se v ní látky podobné opiátům (glutenové exorfiny a gliadorfiny) – u některých lidí může při vysazení lepku dojít k abstinenčním příznakům. Lidé si pak často tyto příznaky vykládají špatně a zařadí lepek zpět do potravy. Pšenice tak může mít částečně anestetické účinky, může ovlivňovat pociťování bolesti. O tom, že pšenice ovlivňuje náš mozek, věděli  už staří Římané, kteří odebráním pšenice trestali neposlušné vojáky. Pšeničné lektiny (WGA) mohou prostupovat do mozku a pozměňovat buněčnou strukturu, funkci a komunikaci, předpokládá se, že pšeničné lektiny stojí za depresí, nervozitou, poruchami soustředění či schizofrenií. WGA se může nalepit i na myelinovou vrstu neuronů a zabraňovat uvolňování faktoru pro růst nervů. Předpokládá se, že stejně negativní vliv bude mít i mladá pšenice, které pšeničné lektiny obsahuje.
Ze závěrů Sayera je šokující dále i to, že pšeničné lektiny mohou dokonce pozměňovat náš genetický kód (a takové změny v genové expresi mohou vést k mnohem závažnějším onemocněním, které mohou být pak dědičné). Lektiny jsou v rostlinách obsaženy pro svou ochranu (proti hmyzu, bakteriím, kvasinkám). Příkladem takového lektinu může být i pšeničný agglutinin (WGA). Vážou se na specifické sloučeniny v našem těle, které jsou v epitelu podél krevního řečiště, orgánů atd. Navázáním na povrch buňky ji pozměňují její fenotyp (více méně ovlivňují prostředí kolem genů, dochází ke změně spouštění a vypínání genů) a buňka pak může být rozpoznána imunitním systémem jako cizí a odstraněna. Otázka tedy zní – může vázání agglutininu (lektinu) na gangliosidy v mozku vést k neuropoškozením? Vědci nevylučují, že to může být jeden z mechanismů poškození mozků u celiaků, či např. autistů – kde se ukázala být gluten-free dieta jako velmi přínosn).

U celiaků jsou obvykle nalezeny zvýšené hodnoty protilátek proti zmíněnému pšeničnému lektinu (anti-WGA). A co více, Sayer uvádí, že agglutinin z pšenice může také způsobovat sraženiny v krvi.
Lektiny vázající chitin nalezneme také v rýži, ječmenu, rajčatech či bramborech, což může stále stát za zvyšováním zánětů v našem těle (účinek se může překrývat s účinkem WGA). Pokud se tedy chcete zbavit zánětlivých potravin, je dobré uvažovat o vysokonutriční nízkosacharidové dietě, vhodnými náhradami jsou quinoa, amaranth či pohanka, rýže natural namočená 12-24 hodin.